Standard plemen
Irský červený setr
Původ
Irsko
Použití
lovecký pes pro lov se střelnou zbraní, rodinný pes
Klasifikace F.C.I.
skupina 7 – stavěcí psi (ohaři)
Sekce 2.2 – britští a irští stavěcí psi, setři
S pracovní zkouškou
Krátký výtah z historie
Červený irský setr byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Pochází z červenobílého irského setra a z jednobarevně červeného psa neznámého původu. Jedinci tohoto typu se již objevují v XVIII. Století. Klub byl založen v roce 1882 a měl za ú)kol podporovat rozvoj plemene. Klub zveřejnil první plemenný standard v roce 1886 a od té doby organizoval Field-Trials a výstavy, aby upevnil standardní znaky rasy. V roce 1998 klub publikoval pracovní standard plemene. Pracovní a plemenný standard se snaží o nejlepší vyjádření mrofologických kvalit a pracovních schopností tohoto plemene. Za dlouhé období svého vývoje dospěl Irský červený setr v robustního, zdravého a inteligentního psa, velmi nadaného pro lov a velmi odolného a otužilého.
Celkový vzhled
Je to pes ušlechtilý a atletický, distingvovaný, s milým výrazem. Je harmonicky stavěný, má správné proporce.
Chování/povaha
Je temperamentní, inteligentní, energický, milý a věrný
Hlava
Je dlouhá a suchá, úzká v oblasti uší. Nosní hřbet a mozkovna jsou rovnoběžně a stejně dlouhé.
Oblast mozková
Mozkovna
Klenutá mezi ušima, skýtá hodně prostoru pro mozek. Týlní hrbol je výrazný. Nadočnicové oblouky jsou zřetelné.
Stop
Výrazný
Část obličejová
Nos
Je zbarven tmavě mahagonově, tmavě oříškově nebo černě. Nozdry jsou velké.
Čenichová partie
Jeji hloubka se směrem k nosu zmenšuje, je hranatě zakončená, odpovídající délky mezi stopem a koncem nosu. Pysky jsou suché a přiléhavé.
Čelisti
Jsou skoro stejně dlouhé
Zuby
Mají nůžkový skus
Oči
Jsou zbarveny tmavě oříškově nebo tmavě hnědě. Neměly by být příliš veliké.
Uši
Jsou středně velké, jemné textury, nasazené nízko a poměrně vzadu. Jsou zavěšené a přímo u hlavy tvoří zřetelný záhyb.
Krk
Je středně dlouhý, velmi svalnatý, nepříliš silný, mírně klenutý. Bez náznaku laloku
Tělo
Má správné proporce vzhledem k výšce psa.
Hrudník
Je hluboký, dost plochý ve své přední části; žebra jsou správně klenutá, což dává hrudníku velkou kapacitu.
Bedra
Jsou svalnatá a mírně klenutá.
Ocas
Je středně dlouhý, ve správném poměru k tělu, je nasazen spíše nízko, silný u kořene, směrem ke špičce zeštíhluje a na konci je slabý. Nesen je v linii hřbetu nebo pod ní.
Hrudní končetiny
Lopatky
Jejich vrcholy jsou jemné, jsou dlouhé a šikmo uložené.
Lokty
Jsou uloženy tak, aby měly dost prostoru pro pohyb, jsou nízko a nejsou vybočené ani vbočené.
Přední nohy
Rovné, pevné, se správně vyvinutým nervstvem i kostrou.
Pánevní končetiny
Zadní končetiny jsou silné a mohutné, nohy jsou dlouhé a dobře osvalené od kyčle až po patní kloub, krátké a silné od patního kloubu k zemi.
Podkolení
Mají správné úhlení.
Paty
Jsou rovně postavené, nevybočují dovnitř ani ven.
Tlapky
Jsou pevné a velmi uzavřené. Prsty jsou silné, klenuté a sevřené.
Chody/pohyb
Pohyb je lehký, pružný, se správnými impulsy, vycházejícími ze zádi. Hlava je nesená vysoko. Přední nohy zabírají prostorně dopředu, ale jejich pohyb je lehký. Impulsy, vycházející ze zádi, jsou vyrovnané a razantní. Není možné uznávat psy, kteří v chodu překřižují nebo strouhají zadníma nohama.
Vzhled
Srst
Na hlavě, na přední straně nohou a na dolní části uší je jemná a krátká. Na ostatních částech těla a nohou je srst středně dlouhá, rovná a v největší míře, jak jen to je možné, prostá jakéhokoli náznaku zvlnění či zkudrnacení. Praporce na horní části uší jsou dlouhé a hedvábné. Praporce na zadních stranách předních i zadních nohou jsou dlouhé a jemné. Srst na břiše je dost bohatá a tvoří praporce, které mohou dosahovat až na hrudník a hrdlo. Tlapky jsou dobře osrstěné mezi prsty. Na ocase je rovněž středně dlouhá vlajka, která se ke konci ocasu zkracuje. Všechny zmiňované praporce jsou rovné.
Zbarvení
Jasně kaštanové bez příměsi černé srsti. Bílá skvrna na hrudi, na hrdle nebo na prstech, stejně jako malá hvězdička na čele nebo úzký proužek na nose nejsou důvodem k vyloučení.
Výška
Psi
58 – 67 cm
Feny
55 – 62 cm
Vady
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
NB
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplý v šourku.
Zdroj: Moravskoslezský klub anglických ohařů (MSKAO), původní standard IS STANDARD
Překlad: Helena Dvořáková
Datum zveřejnění platného standardu: 13. 03. 2001
Poznámka: Text byl převzat z webových stránek Moravskoslezského klubu anglických ohařů v roce 2026
Jezevčík dlouhosrstý standardní
Původ
Německo
Použití
Lovecký pes pro práci na povrchu a pod zemí
Klasifikace F.C.I.
Skupina 4: Jezevčíci se zkouškou z výkonu.
Krátký výtah z historie
Jezevčík, v němčině nazývaný také Dackel nebo Teckel, je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje rovněž vynikající výkony na povrchu, jako na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a při práci na barvě. Nejstarším chovatelským spolkem pro jezevčíky je Německý klub chovatelů jezevčíků (der Deutsche Teckelklub 1888 e.V). Jezevčík se již po desetiletí chová ve 3 různých velikostních rázech (jezevčík, jezevčík trpasličí, jezevčík králičí) a ve 3 různých druzích osrstění (hladkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý), tedy v devíti varietách.
Obecný vzhled
Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní postava, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje a stavba těla, která mu umožňuje velmi pohyblivou a hbitou práci na povrchu i pod zemí. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví.
Důležité proporce
S odstupem od země odpovídajícím zhruba jedné třetině výšky v kohoutku má být délka trupu v harmonickém poměru ke kohoutkové výšce, asi 1,7 - 1,8: 1 (od předního výběžku hrudní kosti až k hrbolu sedacímu).
Chování/povaha
Přátelské povahy, ani bázlivý ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.
Hlava
Při pohledu shora protáhlá a při pohledu ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě, avšak ne špičatá. Výrazně utvářené nadočnicové oblouky. Čenich a nosní chrupavky dlouhé a štíhlé.
MOZKOVNA
Lebka: Spíše plochá, ne příliš široká, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet nosu. Týlní hrbol nepříliš výrazný.
Stop: Lehce naznačený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba: Nozdry dobře rozevřené. Zbarvení je definováno u popisu celkového zbarvení.
Morda: Dlouhá, dostatečně široká a silná. Mordu může pes doširoka otevřít, až ke svislé linii v úrovni očí.
Pysky: Pevně přilehlé, dobře kryjící dolní čelist.
Čelisti/zuby: Dobře vyvinuté čelisti. Nůžkový skus, pravidelný a těsně uzavřený. V ideálním případě plnochrupý se 42 zuby podle zubního vzorce, se silnými, přesně do sebe zapadajícími špičáky.
OČI
Středně velké, mandlového tvaru, dobře posazené, s jasným, energickým, a přece přátelským výrazem, nikoli pichlavé. Barva zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Skelné, rybí ani perleťové oči nejsou u skvrnitých psů žádoucí, avšak je nutné je tolerovat. Oční víčka dobře pigmentovaná.
SLECHY
Vysoko, ne příliš vpředu nasazené, dostatečně dlouhé, dosahující až k okraji pysků, ale ne o moc delší, zaoblené, pohyblivé, předním okrajem přiléhající těsně k líci.
Krk
Dostatečně dlouhý, svalnatý; pevně přilehlá kůže na hrdle, lehce klenutá šíje, krk volně a vysoko nesený.
Trup
Horní linie z profilu: Harmonicky probíhající od šíje až k lehce spadající zádi.
Kohoutek: Výrazný.
Hřbet: Za vysokým kohoutkem v průběhu následujících hrudních obratlů probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Pevný a dobře osvalený.
Bedra: Silná, široká a dobře osvalená.
Záď: široká a dostatečně dlouhá, ne vodorovná, ani příliš spáditá.
Hruď: Hrudní kost dobře utvářená a tak silně vystupující, že se na obou stranách tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je při pohledu zepředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný, umožňující plný vývoj srdce a plic, žebra dosahují daleko dozadu. Při správné délce a úhlení lopatky a pažní kosti zakrývá přední běh při pohledu ze strany nejnižší bod linie hrudníku.
Spodní linie a břicho: Lehce vtažená. Hrudník hladce přechází v břicho v kontinuální linii.
Prut
Prut je nesený v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spadající, ne nesený nad linií hřbetu. V poslední třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.
Končetiny
HRUDNÍ KONČETINA:
Obecně: Silně osvalené, dobře zaúhlené. Při pohledu zepředu suché (přilehlá kůže), rovně postavené přední běhy o dobré síle kostí s tlapami směřujícími přímo vpřed, v postoji kryjí nejhlubší místo hrudníku.
Lopatky: Plasticky osvalené. Dlouhá, šikmo uložená lopatka (cca 90° úhlu s nadloktím), těsně přiléhající k hrudnímu koši.
Nadloktí: O stejné délce jako lopatka, postaveno k ní téměř v pravém úhlu, se silnou kostí a dobře osvalené, přiléhající k žebrům, ale volně pohyblivé.
Loket: Ani vbočený ani vybočený.
Předloktí: Krátké, avšak tak dlouhé, že odstup psa od země činí jednu třetinu jeho kohoutkové výšky. Pokud možno rovné.
Zápěstí: Zápěstní klouby jsou vůči sobě postavené poněkud blíže u sebe než ramenní klouby.
Záprstí: Záprstí nemá při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat dopředu.
Přední tlapy: Prsty těsně přiléhající, dobře klenuté, se silnými, odolnými a pružnými polštářky a krátkými, silnými drápy; Zbarvení je definováno dle celkového zbarvení srsti. Pátý prst nemá žádnou funkci.
PÁNEVNÍ KONČETINA:
Obecně: Silně osvalená, v dobrém poměru k hrudní končetině. Kolenní a hlezenní klouby silně zaúhlené, zadní běhy rovnoběžné, ani úzce ani široce od sebe postavené.
Stehno: Silně osvalené a o dobré délce.
Koleno: Široké a silné s výrazným zaúhlením.
Holeň: Krátká, stojící přibližně v pravém úhlu ke stehnu, dobře osvalená.
Hlezno: Silně šlachovité a suché.
Nárt: Relativně krátký, vůči bérci pohyblivý, mírně skloněný dopředu.
Zadní tlapy: Čtyři těsně přiléhající prsty, dobře klenuté. Plně spočívající na silných polštářcích.
Mechanika pohybu
Pohyb má být prostorný, plynulý a s kmihem, hrudní končetiny za pohybu dosahují daleko dopředu a pohybují se nízko u země; se silným posunem a s lehce pružícím přenosem na hřbetní linii. Prut má být při tom nesen v harmonickém prodloužení hřbetní linie, lehce spáditě. V akci vykračují přední i zadní končetiny souběžně.
Kůže
Pevně přiléhající, dobře pigmentovaná. Zbarvení je definováno dle celkového zbarvení srsti.
Osrstění
DLOUHOSRSTÝ
Srst: Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhající k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, Na slechách musí přesahovat spodní okraj, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku.
Barva a barevné modifikace
a) Jednobarevní: Červená. Černá příměs je povolena. Je však třeba dávat přednost čisté, tmavě červené barvě. Malý bílý znak (do 3 cm v průměru) je povolen pouze na hrudi. Nos, drápy a polštářky černé; červenohnědá není žádoucí.
b) Dvoubarevní: Sytá černá nebo hnědá, vždy s tříslovými znaky/pálením (čím tmavší tím lepší a co možná nejčistší) nad očima, po stranách mordy a na pyscích, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních straně končetin, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany prutu. Nos, drápy a polštářky u psů s černou základní barvou černé, u psů s hnědou základní barvou hnědé. Malý bílý znak (do 3 cm v průměru) je povolen pouze na hrudi. Příliš silně rozšířené pálení, stejně jako nedostatečné je velmi nežádoucí.
c) Barevná modifikace skvrnitá (Merle): Základní zbarvení je vždy tmavé (černé nebo hnědé). Výjimka: červení skvrnití (červení s tmavými skvrnami). Žádoucí jsou nepravidelné šedé nebo také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké skvrny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Pro nos, drápy a polštářky tlap platí výše uvedené pod body a) + b).
d) Barevná modifikace žíhaná: Barva žíhaného jezevčíka je červená s tmavým žíháním. Nos, drápy a polštářky tlap jsou černé.
Všechny ostatní barvy a barevné modifikace, které nebyly jmenovány, jsou diskvalifikující. Slabá pigmentace je velmi nežádoucí.
Velikosti
Obvod hrudníku se měří ve věku od alespoň 15 měsíců, a sice mezi nejvyšším bodem kohoutku a nejnižším bodem hrudníku (s mírným přitáhnutím metru).
Jezevčík standardní:
Obvod hrudníku:
Psi: nad 37 do 47 cm
Feny: nad 35 do 45 cm
Vady
Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutné považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky a vlivu zdraví a pohodu psa, stejně na jeho schopnost vykonávat tradiční práci. Při hodnocení se na zuby M3 (3. stoličky) nebere zřetel. Chybění dvou P1 (třenových zubů 1) se neposuzuje jako vada. Jako vada se posuzuje chybění jednoho P2 (2. třenového zubu), jestliže kromě M3 nechybí žádné další zuby, stejně tak odchylka od správně uzavřeného nůžkového skusu, jako je např. klešťový skus.
Těžké vady
• Slabá, vysokonohá nebo při zemi se ploužící postava.
• Jiné vady chrupu, než které jsou popsány mezi vadami, příp. vylučujícími vadami.
• Skelné oči u jiných než skvrnitých psů.
• Zašpičatělé, silně stočené slechy.
• Tělo zavěšené v ramenou.
• Pronesený hřbet, kapří hřbet.
• Slabá bedra.
• Silně přestavěný pes (záď stojí výše než kohoutek).
• Příliš slabý hrudník.
• Slabiny vtažené jako u chrta.
• Špatně zaúhlená hrudní a pánevní končetina.
• Slabá, málo osvalená pánevní končetina.
• Kravský postoj, sudovitý postoj.
• Dovnitř, nebo příliš ven vytočené tlapy.
• Natažené prsty.
• Těžkopádná, neohrabaná, kolébavá chůze.
Těžké vady – osrstění
Jezevčík dlouhosrstý:
• Po celém těle stejnoměrně dlouhé osrstění.
• Vlnitá nebo rozježená srst.
• Chybějící vlajka na prutu.
• Chybějící převislá srst na sleších.
• Krátkosrstost.
• Silně pěšinkou rozdělená srst na hřbetě.
• Příliš dlouhé osrstění mezi prsty.
Vylučující vady
• Velmi bázlivá nebo agresivní povaha.
• Psi, kteří vykazují výrazné fyzické abnormality nebo poruchy chování.
• Netypičtí zástupci plemene.
• Předkus, podkus, nepravidelný skus.
• Chybné postavení špičáků dolní čelisti.
• Chybění jednoho nebo více špičáků nebo jednoho nebo více řezáků.
• Chybění premolárů nebo molárů. Výjimka: dva P 1 nebo jeden P2 bez ohledu na M3, jak je popsáno ve vadách.
• Odsazený hrudník.
• Veškeré vady prutu.
• Velmi volné lopatky.
• Překlubování v zápěstním kloubu.
• Černá nebo hnědá barva bez pálení, bílá barva s pálením nebo bez pálení.
• Jiné zbarvení / barevné modifikace, než které jsou uvedeny mezi barvami.
Poznámka
• Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.
• Pouze funkční a klinicky zdravý pes s typickou stavbou těla může být použit k chovu
Zdroj: FCI – Standard č. 148 (překlad dle verze z 29. 11. 2019 / DE)
Datum zveřejnění platného oficiálního standardu: 04. 09. 2019
Vydavatel: FCI – Secretariat General, 13 Place Albert 1er, B‑6530 Thuin, Belgie
Poznámka: Text byl převzat z oficiálních materiálů FCI v roce 2026.